[ Rovné příležitosti] - Nejprve to potěšující: Zdá se, že Mezinárodní den žen u nás prožívá určitou renesanci, ztrácí onen nesmyslný punc balastu z minulého režimu a stává se tím, čím má být: Dnem boje za práva žen, ale i kritické reflexe a bilance jejich situace ve světovém kontextu, tak jak byl iniciován v roce 1908 a v různém měřítku 8. března slaven od roku 1909. V roce 1977 byl mimochodem 8. březen jako mezinárodní den žen potvrzen valným shromážděním Spojených národů. Na první pohled stejně potěšující je, že procento žen ve vysokých politických funkcích dosáhlo, převážně ovšem v Evropě, v minulých letech míry, o které se nám ještě před dvaceti lety ani nesnilo. A co je stejně důležité, ženy političky jsou už ve světě přijímány jako něco naprosto samozřejmého a normálního. I to bylo ještě před několika lety jinak. 

[ One Billion Rising Prague, Fórum 50%] - Kazda treti zena na zemi behem sveho zivota zazije znasilneni ci zmlaceni. Pomozte i Vy tento stav zmenit! One Billion Rising je celosvetove hnuti, ktere pusobi ve 168 zemich sveta od Afghanistanu po Zimbabwe. Tuto iniciativu podporuje pres 13.000 vyznamnych organizaci (napr. Amnesty International USA, International Rescue Committee, NOW), celebrit (Robert Redford, Jane Fonda, Yoko Ono) i vyznamnych osobnosti vcetne Dalajlamy. I Ceska republika se prostrednictvim konkretnich organizaci ke hnuti pripojila. Blizsi informace ziskate na webu One Billion Rising. Jak můžete pomoci Vy?

Oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i. Vás zve na přednášku Zabití a násilí na partnerce /partnerovi: Zjištění z výzkumu Vraždy v Británii, kterou přednesou manželé Dobashovi (Prof. Rebecca E. Dobash a Prof. Russel P. Dobash) z Velké Británie, kteří se celoživotně zabývají studiem fenoménu domácího násilí. Jejich publikace ze 70. a 80. let v podstatě ustavily disciplínu studia domácího násilí v sociálních vědách a kriminologii a jsou v tomto oboru klíčovými referencemi.

[ Nesehnutí] - Problematiku týkající se znásilnění představí Eva Oujezská z pohledu psycholožky o.s. Persefona a Markéta Štěpánová z Gender Studies, o.p.s. Diskuse se bude týkat témat, jako jsou mýty týkající se znásilnění, tzv. date rape či psychologická a sociální práce s osobami, které znásilnění zažily.

[ Rovné příležitosti do firem] - V obecných představách lidí znásilnění znamená sex, vynucený, děsivý, zlý, ale pořád je to sex. Málokdo na sexuální násilí pohlíží jako na způsob, na zbraň, kdy je sex použit pouze jako nástroj k dosažení jiných cílů. O co jde sexuálním násilníkům, kteří často vedou uspokojivý sexuální život? Jedná se opravdu o náhlý příval nezvladatelného chtíče, když jsou znásilnění často dopředu naplánovaná? Proč jsou to nejčastěji muži, kdo znásilňují, a ženy, které jsou znásilňovány? Je mužská sexualita agresivní, nebo jsou muži k agresivitě vychováváni? Na tyto otázky se můžeme snažit hledat odpovědi mimo jiné skrze gender. Povaha sexuálního násilí je totiž úzce spjata se společností, ve které žijeme. Znásilnění předpokládá a nutně potřebuje jisté vzorce chování, které mezi lidmi fungují a jsou zažité. Jedním z vzorců, které „umožňují“ znásilnění, jsou právě genderové stereotypy uplatňované na ženy i muže.

Statistiky hovoří o tom, že zhruba každá čtvrtá žena a každý desátý muž se v průběhu svého života stane terčem sexuálního útoku. Na tuto alarmující skutečnost poukazují jak české neziskové, tak další různorodě alternativně zaměřené skupiny. Nesouhlasit se sexuálním násilím zde patří k dobrému tónu. Jelikož však sexuální obtěžování a násilí nemusí být nutně vědomými činy a protože my všichni jsme vyrůstali a jsme součástí společnosti, v níž je tato problematika stále předmětem řady mýtů a je tabuizovaná, nevyhýbá se sexuální násilí ani neziskové, alternativní, levicové, autonomní, anarchistické a subkulturní scéně. Na tuto skutečnost chceme otevřeně upozornit.

Znásilnění a romantické příběhy. Není to protimluv? Petra Holá, studentka Katedry genderových studií, ukazuje, jak je v romantickém žánru znásilnění bagatelizováno, jak jsou zde udržovány a reprodukovány stereotypy a mýty, které se ke znásilnění váží.

[ Stop znásilnění] - V sobotu jsme oslavili Mezinárodní den rovnosti žen a mužů. Gender Studies mělo stánek v Praze na Andělu, kde jsme rozdávali noviny Půl na půl, ale také publikaci Pod hladinou: Fakta a mýty o znásilnění. Mezi kolemjdoucími byli i policisté, rozhovor s nimi byl opravdu zdrcující. Když jsme jim publikaci nabízeli, policisté ji odmítli a jeden z nich řekl: „Já jsem nikdy znásilněn nebyl.“ Když jsme na to reagovali, že se ale s potencionálními oběťmi setkává, odpověď zněla: „Ony si to přece zaslouží.“ Takovýto přístup mě prostě děsí a vůbec nepřispívá k tomu, abych se cítila bezpečnější.

Znásilnění je společenský, ne pouze kriminalistický problém. Proto by se jeho řešení nemělo odehrát jen ve formě vypátrání, usvědčení a odsouzení viníka, ale také by mělo zahrnovat práci s pachatelem znásilnění na osobní rovině. A to se neomezuje čistě na psychologickou pomoc, ale zahrnuje i aktivity v komunitě či skupiny, v níž ke znásilnění došlo. Pár příkladů takové svépomoci v následujícím článku ukazuje, že v takových chvílích se neproměňuje a neučí pouze pachatel, ale i všichni okolo, přátelé, partneři a příbuzní toho, kdo znásilnění zažil.

I letos slavíme v Gender Studies Mezinárodní den rovnosti, který tradičně připadá na 19. června. Tento den chápeme jako příležitost k diskuzi o tom, co se za rovností žen a mužů skrývá. Pokud rovnost žen a mužů podporujete, slavte s námí. Pokud máte pochybnosti, přijďte se o ně s námi podělit.